Co se zamyslet nad tím, že i to co máme doma se odráží na našem rozpoložení.

Vždy když řeším nějaké trápení či zdravotní problém, chci pochopit, jakou zprávu mi mé tělo přináší a nad čím bych se měla zamyslet.

Odpověď se mi často nelíbí a je velmi těžké si přiznat někdy krutou pravdu.

Někdy jsou naše obranné mechanismy natolik silné, že si nechceme připustit, že by to tak mohlo být.

Pojďme se díky popsaným příčinám nemocí podívat do sebe. Tam je schovaný důvod a odpověď na proč.

Nenechte se odradit, že tomu hned nerozumíte. Dejte tomu čas, zkoušejte se na to koukat z odstupem, nadhledem.

Klientka přichází a řeší, že se necítí v partnerství dobře, že se necítí plnohodnotně. Především se necítí šťastná a chtěla být ještě lepší a že partner je ta

Každý člověk zakládá svou sebeúctu na něčem jiném. To, co potřebujete vy, abyste si mohli vážit sebe sama, se může lišit od představ jiných lidí. Je důležité, abyste si našli, na základě čeho roste vaše vlastní sebevědomí, sebeúcta a vnitřní radost z toho, kdo jste.
Seberespekt vychází, na nejvyšší úrovni, z úcty k vlastní duši. To znamená, že mluvíte a jednáte na takové úrovni upřímnosti a celistvosti, která odráží vaše vyšší já. To znamená stát si za tím, v co věříte (aniž byste o tom však museli přesvědčovat ostatní), a jednat podle svých vlastních hodnot. Mnozí z vás kritizujete druhé, že nežijí podle hodnotového systému, který považujete za správný, ale při bližším pohledu možná zjistíte, že podle něj nežijete ani vy sami. Setkali jste se s lidmi, kteří neustále všem říkají, co by měli dělat, a sami si dělají, co se jim zachce. Seberespekt znamená skutečně žít podle svých hodnot a podle toho, v co říkáte, že věříte.
Mnozí z vás říkáte, že věříte v určitý žebříček hodnot, který jste si sestavili, ale ve skutečnosti jednáte podle jiného. To vede k mnoha vnitřním konfliktům. Hluboko uvnitř můžete například věřit v monogamii, ale váš partner si přeje mít v tomto směru volný vztah. Jelikož s ním či s ní chcete dál zůstat, rozhodnete se to přejít. Věříte v určitý systém hodnot, ale žijete podle jiného systému, což může vést k mnoha konfliktům a možné bolesti s tím spojené.

Jak poznáte, jestli hodnoty, o nichž si myslíte, že podle nich chcete žít, jsou opravdu vaše? Většinou to nepoznáte, dokud je nevyzkoušíte. Můžete si například myslet, že správný člověk vstává brzo ráno, ale sami si vždycky přispíte. Mnozí z vás máte v představách určité hodnoty, podle kterých by se podle vás mělo žít, ale nežijete tak. Nejlépe uděláte, když si je vyzkoušíte v životě - nějaký čas vstávejte brzo ráno. To, co jste považovali za své hodnoty, se často ukáže být pouze od někoho převzaté "mělo by se", protože když tak začnete skutečně žít, zjistíte, že pro vás to neplatí. Ptejte se, čeho si vážíte. Co si myslíte, že dělají správní lidé? Žijete tak? Je těžké mít ze sebe dobrý pocit, žijete-li způsobem, který protiřečí tomu, v co uvnitř věříte. Je důležité prozkoumat své hodnoty a buď podle nich žít, nebo je změnit.

Respektovat sebe znamená vycházet ze své síly, ne ze své slabosti.

Až si budete stěžovat, že vás někdo rozesmutnil nebo rozzlobil, zeptejte se sebe sama: "Proč si vybírám zažívat právě tento pocit," nebo "proč jsem se rozhodl/a reagovat tímto způsobem?" Když hledáte vinu v druhých, vzdáváte se vždycky své vlastní síly. Dokážete-li zjistit, proč jste se rozhodli zareagovat na něčí jednání pocitem ublíženosti, mnohé se o sobě dozvíte. Někteří z vás máte strach, že kdybyste se za sebe postavili, mohli byste ztratit lásku nějakého člověka. Jsou lidé, kteří umí celkem šikovně přesvědčovat, že se mýlíte, když si stojíte za svou pravdou. V duchu jim poděkujte za příležitost zesílit, protože síla se často rozvíjí tváří v tvář nesouhlasu. Respektovat sebe znamená stát za svou nehlubší pravdou a znát své nejniternější pocity. Znamená to mít autoritu nad svými pocity v sobě, a ne v druhých.

Někteří z vás žijete nebo se stýkáte s lidmi, kteří vás ponižují a kritizují. Nakonec se můžete natolik soustředit na jejich pocity, že ztratíte kontakt se svými vlastními. Jedna žena se provdala za muže, který odsuzoval a kritizoval většinu všeho, co udělala. Natolik se zaměřila na jeho pocity, že se po celá ta léta, co spolu žili, nikdy neptala, jaký má ona pocit z toho, jak se k ní muž chová. Vždycky se velmi snažila ho uspokojit, předvídala jeho nálady a rozmary, aby se vyhnula další kritice. Jenže ať dělala, co dělala, vždycky to nakonec dopadlo tak, že se na ni zlobil. Začala mít pocit, že selhala nebo že je nějakým způsobem špatný člověk. Strávila tolik hodin analyzováním jeho pocitů, že přestala sledovat své vlastní. Mnozí z vás se snažíte uspokojovat druhé a ve své snaze se soustředíte více na jejich pocity než na to, co cítíte vy sami.

Vážit si sebe znamená věnovat pozornost svým pocitům. Nemusíte mít důvod, proč jste se rozhodli dělat to či ono. Svou hodnotu nemusíte nikomu dokazovat. Uznávejte své pocity; neanalyzujte je a nezpochybňujte. Nesnažte se je neustále rozebírat: "Mám opravdu důvod cítit se ublíženě?" Uznejte, že vaše pocity jsou pro vás skutečné, a važte si jich. Mnozí hledáte autoritu v druhých. Když vás odsoudí, věříte jim. Když vám řeknou, že všechno je vaše vina, věříte jim. Nenavrhuji vám, abyste ignorovali vše, co vám lidé říkají, ale abyste si vážili toho, co v dané oblasti cítíte vy. Jedna věc je otevřenost vůči konstruktivní kritice a druhá věc je neustále se snažit dělat to, co od vás chtějí druzí, přestože to sami nechcete. Budovat si sebevědomí a sebeúctu předpokládá vážit si sebe ve svých slovech, činech, i ve svém chování.

Sebevědomí znamená věřit si a vědět, že jste vždycky udělali to nejlepší, co jste uměli, i když za dva dny už můžete vidět lepší řešení. Předpokládá to spíše se chválit než hanět a dovolit si mít dobrý pocit z toho, kdo jste. Někteří z vás se ustavičně o něco snažíte, nutíte se, jdete z jedné práce do druhé a máte pocit, že ať uděláte co uděláte, stále je to málo. Velké úsilí a tvrdá práce nemusí být nutně cestou k radosti. Respektujte sebe sama tím, že budete následovat proud své vnitřní energie. Odpočívejte, hrajte si, přemýšlejte a najděte si čas na spočinutí v tichu. Dělat to, co vás naplňuje, je cesta, jak prohlubovat své sebevědomí.

Ostatní se k vám budou chovat tak, jak se chováte sami k sobě.

Nečekejte, až vás lidé začnou respektovat a chovat se k vám pozitivněji. Nezačnou, dokud se tak nebudete chovat sami k sobě. Nemusíte zůstávat mezi lidmi, kteří vás nerespektují, neváží si vás a nejednají s vámi pěkně. Pokud se přece ocitnete v jejich společnosti, buďte velkorysí a pamatujte, že vás nerespektují proto, že nerespektují sami sebe. Můžete telepaticky vysílat zprávu, jak si přejete, aby se k vám lidé chovali. Druzí vás budou využívat a považovat za "své jisté", jen když je necháte.

Nepotřebujete se na druhé zlobit a domáhat se svých práv, protože tím vyvoláte jen vzájemný boj o moc. Mějte srdce otevřené. Tito lidé s největší pravděpodobností neumí rozpoznat své vlastní vyšší já, a nemohou si proto vážit toho vašeho. Své sebevědomí nechcete zakládat na tom, jak se k vám druzí chovají nebo jak vás vidí. I když ze sebe budete mít sebelepší pocit, vždycky se najdou lidé, kteří vás nebudou respektovat, protože se nenaučili chovat se láskyplně sami k sobě. Vaše vztahy s druhými mohou být jen tak dobré, jak dobrý je jejich vztah k sobě samým. Nevědí-li, jak milovat své "já", stanoví to mez, nakolik mohou milovat vás. I kdybyste se snažili sebevíc a dělali sebelepší věci, nemohou vám dát lásku, kterou hledáte. Klíčem k dobrým pocitům z chování druhých je odpuštění. Dále uvolněte veškerou zlobu, kterou možná pociťujete, nechte ji prostě jít a soustřeďte se na jiné věci.

Někteří z vás máte pocit, že za vaše nízké sebevědomí mohou vaši rodiče. Své rodiče vinit nemůžete, protože to byla vaše reakce na ně, že jste si přestali věřit. Dvě děti mohou pocházet od stejně necitlivých nebo negativních rodičů, přitom jedno vyroste a má dobrý pocit ze sebe sama, zatímco druhé takový pocit nemá. To sami si vybíráte cítit se špatně. Místo litování se kvůli svému dětství a stavění se do role oběti své výchovy si raději uvědomte, že jste si tyto podmínky sami vybrali, abyste se naučili něčemu, co podpoří růst vaší duše.

Možná si říkáte: "Můj vzorec je nacházet si muže, kteří mne ponižují, protože jsem měla takového otce." Přišli jste na Zem, abyste se naučili něco o lásce. Pokud jste se to nenaučili u svého otce, budete si vybírat muže s podobnými vzorci chování, aby vás naučili to, co potřebujete umět. Svého otce jste možná vnímali jako necitelného člověka a později vám dojde, že jste si přitahovali podobné typy lidí, dokud jste se nerozhodli, že už tak se sebou zacházet nenecháte. Možná, že jednou z věcí, které jste se přišli v tomto životě naučit, je vážit si a milovat sebe sama. Proto jste si vytvářeli situace, které vás k tomu vyzývaly. Jakmile se rozhodnete udělat to, staré vzorce zmizí.

Každá situace ve vašem životě je příležitostí k učení, kterou vytvořila vaše duše, aby vám ukázala, jak získávat více lásky a síly.

Děti reagují na stejnou výchovu různě. Toho si můžete všimnout, když se podíváte, jak moc se od sebe mohou lišit sourozenci, přestože pocházejí od jedněch rodičů. Z některých dětí vystavených negativní energii vyrostou jemní a milující lidé. Některé jsou tak citlivé, že nedokáží vydržet působení negativní energie a uzavřou v sobě tu část, která cítí. Jiné nabudou pocit, že musí být tvrdé a nasadit si masku nezranitelnosti.

Sebeúcta pramení z ochoty respektovat to, kdo jste, a milovat se takoví, jací jste právě teď. Bude těžké něco na sobě měnit, dokud se nepřijmete. Vážíte-li si sebe a svých pocitů, druzí vás nemohou ovlivnit.

Jste velmi cenný člověk, bez ohledu na vaši minulost, bez ohledu na myšlenky, které máte, bez ohledu na to, kdo ve vás věří a kdo ne. Jste život sám - rostoucí, rozpínající se a dosahující vzhůru. Všichni lidé jsou hodnotní, nádherní a jedineční. Smyslem všeho, co jste až doposud prožili, bylo naučit vás něco víc o tom, jak si tvořit ve svém životě lásku.

Mezi respektováním sebe sama a sobeckostí vede jemná hranice. Někteří z vás cítíte, že máte plné právo zlobit se na druhé v případě, že vám ublížili. Važte si pocitů druhých, ale dělejte to tak, abyste zároveň respektovali své vlastní. Aby se vám to podařilo, budete chtít vycházet z vyšší úrovně mluvení i jednání. Budete-li mluvit o své zlobě, rozčilovat se nebo křičet, vyvolá to jen vzájemný boj o moc a oběma se vám uzavře srdce. Když někdo dělá něco, co se vám nelíbí, dřív než promluvíte, otevřete své srdce. Pokud se přece rozhodnete něco říct, nabídněte slova raději o tom, co cítíte, než o tom, co kdo udělal. Můžete říct: "Cítím se ublíženě," namísto "tys mi ublížil/a". Mocný způsob, jak se vyjádřit, je: "Vybírám si cítit se ublíženě." Všechny pocity, které zažíváte, jste si sami vybrali.

Vážit si sebe znamená vědět, že si všechny své pocity v každé chvíli sami vybíráte.


Když mluvíte s lidmi způsobem vyjadřujícím úctu k jejich hlubší bytosti, máte vždycky lepší pocit ze sebe sama. Možná jste si všimli, že když jste dali průchod své zlobě nebo ublíženosti, abyste se zbavili vnitřního napětí, bylo vám nakonec často ještě hůř. Přinejmenším ve vás zůstal pocit nedokončenosti. Nemůžete z něčeho odejít, dokud to neuděláte s láskou. Situace, jež opouštíte v hněvu, vás čekají k dokončení v budoucnosti. Nemusí to být s tím samým člověkem, nicméně vytvoříte si podobnou situaci s podobným člověkem, abyste měli možnost vyřešit ji s láskou a v míru.

Je důležité respektovat druhé. Máte-li pocit, že vás lidé nerespektují, vystavili jste se takové situací možná proto, abyste se naučili něco o soucítění a jemnosti ve svém chování k ostatním. Být citliví k pocitům druhým není totéž, jako snažit se je uspokojovat. Buďte ochotní vidět jejich potřeby a přání. Mluvíte s druhými úsečně, bez zájmu o to, jak se cítí? Mluvíte rozzlobeně nebo nervózně? Sledujte, jakou energii k lidem vysíláte, protože cokoliv dáte, to se vám vrátí. Více si uvědomujte, jak působíte na druhé, protože čím více je respektujete, tím více respektu se k vám dostane. Važte si jich, jejich času a hodnot a oni si budou vážit těch vašich.

Někteří lidé si vždycky každého váží a mají pocit, že se jim nevrací, co dali. V takovém případě je to často proto, že nevěří, že si zaslouží pěkné zacházení a dovolují lidem, aby je považovali za "své jisté". Je snadné respektovat se, když vás respektují lidé okolo. Výzvou je respektovat se, i když to druzí nedělají. Nejprve jim odpusťte a pak se vzdejte jakékoliv potřeby, aby si vás vážili. Potřebujete-li uznání druhých, abyste ze sebe mohli mít dobrý pocit, vzdáváte se své vlastní síly.

Je příjemné, když ve vás druzí věří, důvěřují vám a podporují vás. Přesto je důležité, chcete-li být silní, abyste to od nich nepotřebovali, abyste na tom nezakládali svou víru v sebe. Potřebujete-li neustále něčí potvrzení, hledáte autoritu v druhých a ne ve svém hlubším já. Vaše pravda může být jiná než pravda ostatních. Mýlíte se jedině tehdy, když si nevážíte své pravdy a přijímáte to, co je pravdivé pro jiné, přestože pro vás osobně to neplatí.

Někteří lidé věří v reinkarnaci, jiní ne. Možná že těm, co v ni věří, se žije díky této víře radostněji a snadněji. Možná že víra v pouze jediný život jej dělá důležitější a skutečnější. Ať věříte v cokoli, je důležité, abyste si toho vážili a byli otevření novým pohledům na věc, pokud by vám vytvořily v životě více radosti. Nepřijímejte automaticky nic, dokud vám to nezní jako vaše pravda. Važte si své pravdy, věřte v sebe a postavte se za sebe, mějte ale soucítění s ostatními.

Pamatujte, že na vás záleží, že jste důležití a máte nějaké jedinečné, zvláštní poslání, jak přispět světu. Nezapomínejte, že jste významná bytost. Vaše sny, fantazie a cíle jsou stejně důležité jako cíle kohokoli jiného.

* * *

- z knihy Žít s radostí, Sanaya Roman Každý člověk zakládá svou sebeúctu na něčem jiném. To, co potřebujete vy, abyste si mohli vážit sebe sama, se může lišit od představ jiných lidí. Je důležité, abyste si našli, na základě čeho roste vaše vlastní sebevědomí, sebeúcta a vnitřní radost z toho, kdo jste.
Seberespekt vychází, na nejvyšší úrovni, z úcty k vlastní duši. To znamená, že mluvíte a jednáte na takové úrovni upřímnosti a celistvosti, která odráží vaše vyšší já. To znamená stát si za tím, v co věříte (aniž byste o tom však museli přesvědčovat ostatní), a jednat podle svých vlastních hodnot. Mnozí z vás kritizujete druhé, že nežijí podle hodnotového systému, který považujete za správný, ale při bližším pohledu možná zjistíte, že podle něj nežijete ani vy sami. Setkali jste se s lidmi, kteří neustále všem říkají, co by měli dělat, a sami si dělají, co se jim zachce. Seberespekt znamená skutečně žít podle svých hodnot a podle toho, v co říkáte, že věříte.
Mnozí z vás říkáte, že věříte v určitý žebříček hodnot, který jste si sestavili, ale ve skutečnosti jednáte podle jiného. To vede k mnoha vnitřním konfliktům. Hluboko uvnitř můžete například věřit v monogamii, ale váš partner si přeje mít v tomto směru volný vztah. Jelikož s ním či s ní chcete dál zůstat, rozhodnete se to přejít. Věříte v určitý systém hodnot, ale žijete podle jiného systému, což může vést k mnoha konfliktům a možné bolesti s tím spojené.

Jak poznáte, jestli hodnoty, o nichž si myslíte, že podle nich chcete žít, jsou opravdu vaše? Většinou to nepoznáte, dokud je nevyzkoušíte. Můžete si například myslet, že správný člověk vstává brzo ráno, ale sami si vždycky přispíte. Mnozí z vás máte v představách určité hodnoty, podle kterých by se podle vás mělo žít, ale nežijete tak. Nejlépe uděláte, když si je vyzkoušíte v životě - nějaký čas vstávejte brzo ráno. To, co jste považovali za své hodnoty, se často ukáže být pouze od někoho převzaté "mělo by se", protože když tak začnete skutečně žít, zjistíte, že pro vás to neplatí. Ptejte se, čeho si vážíte. Co si myslíte, že dělají správní lidé? Žijete tak? Je těžké mít ze sebe dobrý pocit, žijete-li způsobem, který protiřečí tomu, v co uvnitř věříte. Je důležité prozkoumat své hodnoty a buď podle nich žít, nebo je změnit.

Respektovat sebe znamená vycházet ze své síly, ne ze své slabosti.

Až si budete stěžovat, že vás někdo rozesmutnil nebo rozzlobil, zeptejte se sebe sama: "Proč si vybírám zažívat právě tento pocit," nebo "proč jsem se rozhodl/a reagovat tímto způsobem?" Když hledáte vinu v druhých, vzdáváte se vždycky své vlastní síly. Dokážete-li zjistit, proč jste se rozhodli zareagovat na něčí jednání pocitem ublíženosti, mnohé se o sobě dozvíte. Někteří z vás máte strach, že kdybyste se za sebe postavili, mohli byste ztratit lásku nějakého člověka. Jsou lidé, kteří umí celkem šikovně přesvědčovat, že se mýlíte, když si stojíte za svou pravdou. V duchu jim poděkujte za příležitost zesílit, protože síla se často rozvíjí tváří v tvář nesouhlasu. Respektovat sebe znamená stát za svou nehlubší pravdou a znát své nejniternější pocity. Znamená to mít autoritu nad svými pocity v sobě, a ne v druhých.

Někteří z vás žijete nebo se stýkáte s lidmi, kteří vás ponižují a kritizují. Nakonec se můžete natolik soustředit na jejich pocity, že ztratíte kontakt se svými vlastními. Jedna žena se provdala za muže, který odsuzoval a kritizoval většinu všeho, co udělala. Natolik se zaměřila na jeho pocity, že se po celá ta léta, co spolu žili, nikdy neptala, jaký má ona pocit z toho, jak se k ní muž chová. Vždycky se velmi snažila ho uspokojit, předvídala jeho nálady a rozmary, aby se vyhnula další kritice. Jenže ať dělala, co dělala, vždycky to nakonec dopadlo tak, že se na ni zlobil. Začala mít pocit, že selhala nebo že je nějakým způsobem špatný člověk. Strávila tolik hodin analyzováním jeho pocitů, že přestala sledovat své vlastní. Mnozí z vás se snažíte uspokojovat druhé a ve své snaze se soustředíte více na jejich pocity než na to, co cítíte vy sami.

Vážit si sebe znamená věnovat pozornost svým pocitům. Nemusíte mít důvod, proč jste se rozhodli dělat to či ono. Svou hodnotu nemusíte nikomu dokazovat. Uznávejte své pocity; neanalyzujte je a nezpochybňujte. Nesnažte se je neustále rozebírat: "Mám opravdu důvod cítit se ublíženě?" Uznejte, že vaše pocity jsou pro vás skutečné, a važte si jich. Mnozí hledáte autoritu v druhých. Když vás odsoudí, věříte jim. Když vám řeknou, že všechno je vaše vina, věříte jim. Nenavrhuji vám, abyste ignorovali vše, co vám lidé říkají, ale abyste si vážili toho, co v dané oblasti cítíte vy. Jedna věc je otevřenost vůči konstruktivní kritice a druhá věc je neustále se snažit dělat to, co od vás chtějí druzí, přestože to sami nechcete. Budovat si sebevědomí a sebeúctu předpokládá vážit si sebe ve svých slovech, činech, i ve svém chování.

Sebevědomí znamená věřit si a vědět, že jste vždycky udělali to nejlepší, co jste uměli, i když za dva dny už můžete vidět lepší řešení. Předpokládá to spíše se chválit než hanět a dovolit si mít dobrý pocit z toho, kdo jste. Někteří z vás se ustavičně o něco snažíte, nutíte se, jdete z jedné práce do druhé a máte pocit, že ať uděláte co uděláte, stále je to málo. Velké úsilí a tvrdá práce nemusí být nutně cestou k radosti. Respektujte sebe sama tím, že budete následovat proud své vnitřní energie. Odpočívejte, hrajte si, přemýšlejte a najděte si čas na spočinutí v tichu. Dělat to, co vás naplňuje, je cesta, jak prohlubovat své sebevědomí.

Ostatní se k vám budou chovat tak, jak se chováte sami k sobě.

Nečekejte, až vás lidé začnou respektovat a chovat se k vám pozitivněji. Nezačnou, dokud se tak nebudete chovat sami k sobě. Nemusíte zůstávat mezi lidmi, kteří vás nerespektují, neváží si vás a nejednají s vámi pěkně. Pokud se přece ocitnete v jejich společnosti, buďte velkorysí a pamatujte, že vás nerespektují proto, že nerespektují sami sebe. Můžete telepaticky vysílat zprávu, jak si přejete, aby se k vám lidé chovali. Druzí vás budou využívat a považovat za "své jisté", jen když je necháte.

Nepotřebujete se na druhé zlobit a domáhat se svých práv, protože tím vyvoláte jen vzájemný boj o moc. Mějte srdce otevřené. Tito lidé s největší pravděpodobností neumí rozpoznat své vlastní vyšší já, a nemohou si proto vážit toho vašeho. Své sebevědomí nechcete zakládat na tom, jak se k vám druzí chovají nebo jak vás vidí. I když ze sebe budete mít sebelepší pocit, vždycky se najdou lidé, kteří vás nebudou respektovat, protože se nenaučili chovat se láskyplně sami k sobě. Vaše vztahy s druhými mohou být jen tak dobré, jak dobrý je jejich vztah k sobě samým. Nevědí-li, jak milovat své "já", stanoví to mez, nakolik mohou milovat vás. I kdybyste se snažili sebevíc a dělali sebelepší věci, nemohou vám dát lásku, kterou hledáte. Klíčem k dobrým pocitům z chování druhých je odpuštění. Dále uvolněte veškerou zlobu, kterou možná pociťujete, nechte ji prostě jít a soustřeďte se na jiné věci.

Někteří z vás máte pocit, že za vaše nízké sebevědomí mohou vaši rodiče. Své rodiče vinit nemůžete, protože to byla vaše reakce na ně, že jste si přestali věřit. Dvě děti mohou pocházet od stejně necitlivých nebo negativních rodičů, přitom jedno vyroste a má dobrý pocit ze sebe sama, zatímco druhé takový pocit nemá. To sami si vybíráte cítit se špatně. Místo litování se kvůli svému dětství a stavění se do role oběti své výchovy si raději uvědomte, že jste si tyto podmínky sami vybrali, abyste se naučili něčemu, co podpoří růst vaší duše.

Možná si říkáte: "Můj vzorec je nacházet si muže, kteří mne ponižují, protože jsem měla takového otce." Přišli jste na Zem, abyste se naučili něco o lásce. Pokud jste se to nenaučili u svého otce, budete si vybírat muže s podobnými vzorci chování, aby vás naučili to, co potřebujete umět. Svého otce jste možná vnímali jako necitelného člověka a později vám dojde, že jste si přitahovali podobné typy lidí, dokud jste se nerozhodli, že už tak se sebou zacházet nenecháte. Možná, že jednou z věcí, které jste se přišli v tomto životě naučit, je vážit si a milovat sebe sama. Proto jste si vytvářeli situace, které vás k tomu vyzývaly. Jakmile se rozhodnete udělat to, staré vzorce zmizí.

Každá situace ve vašem životě je příležitostí k učení, kterou vytvořila vaše duše, aby vám ukázala, jak získávat více lásky a síly.

Děti reagují na stejnou výchovu různě. Toho si můžete všimnout, když se podíváte, jak moc se od sebe mohou lišit sourozenci, přestože pocházejí od jedněch rodičů. Z některých dětí vystavených negativní energii vyrostou jemní a milující lidé. Některé jsou tak citlivé, že nedokáží vydržet působení negativní energie a uzavřou v sobě tu část, která cítí. Jiné nabudou pocit, že musí být tvrdé a nasadit si masku nezranitelnosti.

Sebeúcta pramení z ochoty respektovat to, kdo jste, a milovat se takoví, jací jste právě teď. Bude těžké něco na sobě měnit, dokud se nepřijmete. Vážíte-li si sebe a svých pocitů, druzí vás nemohou ovlivnit.

Jste velmi cenný člověk, bez ohledu na vaši minulost, bez ohledu na myšlenky, které máte, bez ohledu na to, kdo ve vás věří a kdo ne. Jste život sám - rostoucí, rozpínající se a dosahující vzhůru. Všichni lidé jsou hodnotní, nádherní a jedineční. Smyslem všeho, co jste až doposud prožili, bylo naučit vás něco víc o tom, jak si tvořit ve svém životě lásku.

Mezi respektováním sebe sama a sobeckostí vede jemná hranice. Někteří z vás cítíte, že máte plné právo zlobit se na druhé v případě, že vám ublížili. Važte si pocitů druhých, ale dělejte to tak, abyste zároveň respektovali své vlastní. Aby se vám to podařilo, budete chtít vycházet z vyšší úrovně mluvení i jednání. Budete-li mluvit o své zlobě, rozčilovat se nebo křičet, vyvolá to jen vzájemný boj o moc a oběma se vám uzavře srdce. Když někdo dělá něco, co se vám nelíbí, dřív než promluvíte, otevřete své srdce. Pokud se přece rozhodnete něco říct, nabídněte slova raději o tom, co cítíte, než o tom, co kdo udělal. Můžete říct: "Cítím se ublíženě," namísto "tys mi ublížil/a". Mocný způsob, jak se vyjádřit, je: "Vybírám si cítit se ublíženě." Všechny pocity, které zažíváte, jste si sami vybrali.

Vážit si sebe znamená vědět, že si všechny své pocity v každé chvíli sami vybíráte.


Když mluvíte s lidmi způsobem vyjadřujícím úctu k jejich hlubší bytosti, máte vždycky lepší pocit ze sebe sama. Možná jste si všimli, že když jste dali průchod své zlobě nebo ublíženosti, abyste se zbavili vnitřního napětí, bylo vám nakonec často ještě hůř. Přinejmenším ve vás zůstal pocit nedokončenosti. Nemůžete z něčeho odejít, dokud to neuděláte s láskou. Situace, jež opouštíte v hněvu, vás čekají k dokončení v budoucnosti. Nemusí to být s tím samým člověkem, nicméně vytvoříte si podobnou situaci s podobným člověkem, abyste měli možnost vyřešit ji s láskou a v míru.

Je důležité respektovat druhé. Máte-li pocit, že vás lidé nerespektují, vystavili jste se takové situací možná proto, abyste se naučili něco o soucítění a jemnosti ve svém chování k ostatním. Být citliví k pocitům druhým není totéž, jako snažit se je uspokojovat. Buďte ochotní vidět jejich potřeby a přání. Mluvíte s druhými úsečně, bez zájmu o to, jak se cítí? Mluvíte rozzlobeně nebo nervózně? Sledujte, jakou energii k lidem vysíláte, protože cokoliv dáte, to se vám vrátí. Více si uvědomujte, jak působíte na druhé, protože čím více je respektujete, tím více respektu se k vám dostane. Važte si jich, jejich času a hodnot a oni si budou vážit těch vašich.

Někteří lidé si vždycky každého váží a mají pocit, že se jim nevrací, co dali. V takovém případě je to často proto, že nevěří, že si zaslouží pěkné zacházení a dovolují lidem, aby je považovali za "své jisté". Je snadné respektovat se, když vás respektují lidé okolo. Výzvou je respektovat se, i když to druzí nedělají. Nejprve jim odpusťte a pak se vzdejte jakékoliv potřeby, aby si vás vážili. Potřebujete-li uznání druhých, abyste ze sebe mohli mít dobrý pocit, vzdáváte se své vlastní síly.

Je příjemné, když ve vás druzí věří, důvěřují vám a podporují vás. Přesto je důležité, chcete-li být silní, abyste to od nich nepotřebovali, abyste na tom nezakládali svou víru v sebe. Potřebujete-li neustále něčí potvrzení, hledáte autoritu v druhých a ne ve svém hlubším já. Vaše pravda může být jiná než pravda ostatních. Mýlíte se jedině tehdy, když si nevážíte své pravdy a přijímáte to, co je pravdivé pro jiné, přestože pro vás osobně to neplatí.

Někteří lidé věří v reinkarnaci, jiní ne. Možná že těm, co v ni věří, se žije díky této víře radostněji a snadněji. Možná že víra v pouze jediný život jej dělá důležitější a skutečnější. Ať věříte v cokoli, je důležité, abyste si toho vážili a byli otevření novým pohledům na věc, pokud by vám vytvořily v životě více radosti. Nepřijímejte automaticky nic, dokud vám to nezní jako vaše pravda. Važte si své pravdy, věřte v sebe a postavte se za sebe, mějte ale soucítění s ostatními.

Pamatujte, že na vás záleží, že jste důležití a máte nějaké jedinečné, zvláštní poslání, jak přispět světu. Nezapomínejte, že jste významná bytost. Vaše sny, fantazie a cíle jsou stejně důležité jako cíle kohokoli jiného.

* * *

- z knihy Žít s radostí, Sanaya Roman

Tato kniha mi pomohla pochopit mé veliké zranění.
Probírala jsem se svou terapeutkou, že se často zlobím na svého muže, že není dostatečně ke mě vnímavý a často jsme se kvůli toho hádali. Byli jsme oba z toho velmi zlomení a mysleli na to, jestli náš vztah má vůbec cenu.

My ženy máme v sobě mnoho potlačeného smutku, ale také zlosti a hněvu na ty, kteří nám neumožnili vidět se takové, jaké opravdu jsme.

Loňský rok by se dal přirovnat k velmi náročnému maratónskému závodu. Na jeho startu jsme věděli, že poběžíme více než 42 km dlouhou trať a zrovna nejsme nijak zvlášť trénovaní na vytrvalostní běhy. Drželo nás však svaté nadšení a dostatek sil, podpořených představou, že se to „nějak zvládne“. Byli jsme na začátku…

Jsme na trati už poměrně dlouho. Unavení, bolaví, energie ubývá, ale finiš je teprve před námi a my do něj „budeme muset“ dát vše, v lepším případě do něj „chceme“ dát vše… Záleží na tom, jak dalece vědomě tento závod běžíme.

Miluj sebe sama i když zuříš, jsi smutná, či naštvaná. Miluj svoje negativní pocity stejně, jako ty pozitivní. Miluj svou zuřivost, odmítání, vztek i strach.

Úkolem ženy není na sobě pracovat (milé ženy, nepracujte na sobě, prosím) a vytyčovat si cíle, laťky a být lepší, hnát se za ziskem a zkrátka zdolávat ten život za zdmi domova. To je mužský svět - "lovit mamuty".

Když přestaneme naslouchat svým pocitům a své intuici, naše psyché je zahnána do temnoty, která může být děsivá. V této temnotě se naše pocity a naše tužby stávající destruktivními silami, které jsou připraveny rozpoutat peklo v našem těle i mysli.

Vnímám, že se žije velkém tlaku. Být skvělá manželka, matka, milenka, ideálně řešit problémy celosvětového formátu od hořících lesů, po katedrály a ještě podávat naprosto brilantní výkony v práci a nedej bože, když mám chvíli volna, tak lenošit. Tomu se říká novodobě prokrastinace.

Všichni se rodíme jako slabí a chybující lidé. Dál se však rozlišujeme na dva druhy. Jedni si své chyby uvědomují a napravují je, tudíž se zlepšují a zesilují. Stávají se silnými ne proto, že by žádné chyby nedělali, ale proto, že je dokážou nést a poučovat se z nich. Druzí chyby také dělají, ale snaží se je nevidět. Proto je dál opakují. Dál zůstávají nepoučenými a slabými. V životě není ostudou udělat chybu. Ale nepřiznat si ji.

1. Zbytečně odsuzuje. Slabochovi nedojde, že když člověka soudí, nic se o něm nedozvídá. Silní lidé se i chybujícího člověka snaží pochopit, a pokud to pochopit nejde, snaží se alespoň přijmout to, že prochází vývojem a chybami, které ho jistě bolí, ale zároveň také posouvají. Silní lidé to dokážou mimochodem i proto, že to sami zažili. A ocenili, když je druhý neodsuzoval, ale naopak jim naslouchal. Odsuzovat znamená se druhému vzdalovat. Snažit se mu porozumět znamená hledat cestu k němu.

2. Pohrdá lidmi, kteří s ním nesouhlasí. Kdybychom měli pohrdat každým, kdo je jiný než my, pohrdáme celým světem. A pokud nás zklame něčí jednání, potom jen proto, že sami neumíme přijmout odlišnost člověka – jeho právo na vlastní názor, byť by byl chybný. Silní lidé vědí, že jiný názor nikdy není horší nebo lepší, je prostě jen jiný. Je dán tím, čím člověk doposud prošel, čemu věří a kam směřuje. Takový názor je vždycky autentický a osobní.
Silní lidé pochopili, že v jiných pohledech je poklad, který oni sami nemají.

3. Zaměřuje se na nedostatky druhých. Slaboch nikdy nezesílí mimo jiné proto, že se nesoustředí na sebe – své zlepšování. Drbe druhé, hřeje ho, že na nich vidí chyby, jenže to neznamená, že on je bez chyb. Silní lidé nejenže přijímají druhé i s jejich nedostatky, protože nikdo nejsme dokonalý, ale především se soustředí na sebe. A když už k někomu promlouvají, připomínají mu jeho přednosti, ne jeho slabiny. Podporují ho, protože dobře vědí, že jen tak zvedají člověka, který může posléze jednou zvednout i je.
Slabí lidé druhé nezvedají, nemají na to sílu. Silní lidé druhé rádi zvedají, protože díky tomu stále zesilují.

4. Pomlouvá partnera před okolím. Slabí lidé vynášejí špinavé prádlo na veřejnost, protože ho nedokážou prát ve dvou. Nechtějí řešit, chtějí špinit. Vyhledávají společnost, která je polituje, ujistí, že "špatný je ten druhý". A vůbec jim nevadí, že ten, kdo je ujišťuje, nemá ponětí o konkrétním vztahu, natož o konkrétní osobě. Prostě účastnit se špinění ho baví.
Slabí lidé boří. Silní dokážou stavět. A především vědí, že není možné, aby si každý hrál na své písečku. Pak totiž dva lidé společný hrad nepostaví.

5. Svou přetíženost pořád nosí do vztahu. "Mám bebíčko." "Šéf mi ublížil." "Zase si s něčím nevím rady." Každého to občas potká. Pak potřebujeme partnera, aby nás vyslechl, podpořil, vrátil na trať. Jako když skomírající monopost formule 1 potřebuje krátké doplnění paliva v boxech. Jenže není možné v těch boxech stát pořád. Pak se nikam nedojede.
Nikdo za nás nedokáže vyřešit naše problémy. Od toho jsme tu my. Partner máme proto, aby nám ve slabých chvílích připomněl maličkosti, které nám vrátí energii. Právě jeho odlišný pohled na věc nás dokáže osvěžit a posílit. Kdo ale přináší do vztahu permanentně jen svou slabost, ten vztah prostě oslabuje. A s ním i svého partnera, který je součástí vztahu a sám ho neutáhne.

6. Schovává jizvy, dokonce i před nejbližšími. Zdá se to jako opačný přístup, a přesto škodí vztahu úplně stejně. Všichni totiž občas dostaneme od života najevo, že nejsme dokonalí. Složíme se. A tím můžeme oslabit vztah. Proto je důležité se svěřit, sdílet. Sdílená radost je dvojnásobná radost a sdílená starost je poloviční starost. Proto také partnera máme.
Silným lidem sdílení chvilkových slabostí nevadí. Vědí, že alespoň mohou být druhému prospěšní. Posiluje je to. Ano, slabost, o kterou se oba podělí, vlastně posílí jak oba partnery, tak vztah.
Proto mluvme o tom, co nás trápí a s čím bychom si sami neporadili. Tím spíše si připomeneme, jak důležitý pro nás partner je.

7. Myslí si, že všechno musí být snadné. Ne, všechno, co za něco stojí, vyžaduje námahu. Každý úspěch v životě i dlouhodobý vztah. Slabí lidé námahu nezvládnou. Nedokážou dělat kompromisy, překonávat těžké časy, komunikovat o nejasnostech. Utíkají od problémů.
Silní jsou přesný opak. Vědí, že veškeré problémy ve vztahu jsou příležitostí k jeho zlepšení. Ale nemohou na to zůstat sami. Než být ve vztahu se slabochem, je vždy lepší být sám. I slabocha to může naučit, že úspěšné vztahy nepadají z nebe. Vytvářejí se. A rozhodně ne snadno.

8. Oplácí ve zlém. Silný člověk dobře ví, že negativní činy vedou jen k negativním výsledkům. Z pomsty nikdy neplyne nic dobrého. Temnotu nelze vyhnat temnotou.
Proto se silní lidí snaží v temných chvílích spíše zažehnout světlo. Do okamžiků zklamání vnést lásku. Do prázdnoty nějaký pozitivní obsah.
Slabí lidé neumějí nalézt cestu z kruhu ven. Jsou jako čtenář, který čte stále dokola jeden list a odmítá načít novou kapitolu. Jeho příběh se tedy nemůže změnit.

9. Zůstává ve vztahu s někým, koho nenávidí. Možná se usmíváte: Jak by někdo mohl být partnerem, když druhému závidí, nesnáší ho, ubližuje mu? Slabí potřebují hromosvod.
Silní lidé nezůstávají ve vztahu s někým, kdo je zraňuje, kdo jim otravuje život, kdo je nepodporuje. Vědí, že každé okolí nás ovlivňuje. Proto také silní lidé, kteří v takovém vztahu zůstanou déle, než by měli, slábnou.
Mimochodem, nic jiného ani slabý partner ve vztahu nechce – jen oslabit druhého. A mít vítězoslavný pocit, že na světě se má někdo hůř.

10. Vkládá do vztahu příliš obviňování. Vraťte se, prosím, ještě jednou k tomu dialogu na začátku příběhu. Ty, Ty, Ty! Ty za to můžeš. Ty je nejčastější slovo slabocha. Za jeho výsledky v životě může vždycky někdo jiný, nikdy ne on.
Silný člověk je schopen podívat se do zrcadla a říct: "Už dost! Nikdo jiný nemůže sloužit jako moje výmluva pro můj neúspěch nebo neštěstí! Není ničí povinností, aby vyplňoval prázdné místo ve mně. To je můj úkol. Dokud neuznám svou vlastní odpovědnost za svou vlastní prázdnotu a vnitřní bolest, moje problémy budou přetrvávat. Protože je nikdo jiný nemůže vyřešit za mě."
Tak se rodí silný člověk. Nevyhazuje druhé. Ptá se na své chyby, pokud je sám nevidí, a zajímá se o to, proč druhý v jeho společnosti není šťastný. Ví, že existuje mince o dvou stranách. Na jedné straně je ODPOVĚDNOST (ano, já za to mohu). Na druhé straně je PRAVOMOC (ano, já to dokážu napravit).


© Petr Casanova;

Co se mi honí hlavou?
Dnes od brzkého rána přemýšlím na slovíčkem UPŘÍMNOST.
A jak už to tak bývá, připomněl Mi jeden dámský blog,kde občas publikuji, můj starší článek, který je v posledních 14 dnech pro mě opět velmi aktuálním.
Pro sebe i pro vás k ranní či odpolední kávě něco na čtení.
PROČ BÝT UPŘÍMNÍ?
V minulosti jsem byla nucena řešit nejrůznější záležitosti, které ode mě vyžadovaly velkou koncentraci, zklidnění mysli, ujasnění si priorit a svých postojů a hlavně upřímnost… Upřímnost mě samotné k sobě a hlavně k ostatním.
Přišla jsem na to, že:
1. Pokud se rozhodneme situace řešit pravdivě a upřímně, zbavujeme se strachu z toho, jak celá situace dopadne, co na to řekne okolí, bez ohledu na výsledek
Pokud jsme upřímní a řešíme situace v souladu se sebou samým, tak se nestane nic horšího, že se nanejvýš dozvíme, co si o nás ostatní myslí, jaké mají názory a postoje oni. Upřímností zahajujeme proces komunikace, která povede k nějakému řešení nebo závěru.
2. Pokud se rozhodneme být pravdiví, tak zůstaneme zdraví
Tak dlouho jsem v sobě potlačovala spoustu pocitů, které jsem z obavy, jak na to bude druhá strana reagovat, neřekla a vznikl v mém těle obrovsky přetlak a napětí. Odrazilo se to na mém zdraví. Nespavost, kolísavý tlak, spíše nízký, smutek bez důvodu… To vše mě velmi oslabovalo. Dopadlo to tak, že jsem z toho tlaku a strachu, který jsem si v sobě sama vytvořila, omdlela. Toto trvalo několik týdnů…
Na nápravu mého „stavu“ stačil jeden otevřený rozhovor, pouhé vyjasnění situací a upřímné pojmenování věcí. Tlak spolu se spánkem se mi upravily hned druhý den ráno, žaludek během dalších dvou dní. Úsměv se mi vrátil na rty a jsem zase spokojená… Tak dokonalé je naše tělo, tak rychle to funguje… Proč být upřímní?
3. Pokud jsme upřímní, přitahujeme k sobě upřímnost a upřímné lidi
Další výhodu svého rozhodnutí vidím v komunikaci s ostatními. Lidé, kteří jsou pravdiví a upřímní, necítí strach vyjadřovat to, co si myslí, necítí se tudíž ohroženi vašimi názory a komunikace je čistá a jasná. Bez toho, aby si ten druhý bral věci osobně…
Nejvíce konfliktní bývají lidé, kteří se bojí. Raději hned útočí, než by uznali chybu, omluvili se, nebo byli konfrontováni se svým chováním v podobě upřímného rozhovoru. Dobrá zpráva je, že takoví lidé vás přestanou vyhledávat…
4. Pokud jste pravdiví sami k sobě, dokážete být upřímní k ostatním, tak dojdete k tomu, že žijete bez tajemství
Nedávno se mě jedna krásná milá dívka zeptala, jestli mi nevadí, že můj blog a mé psaní odhaluje mé soukromí a cizí lidé ví o mém životě spoustu i nepříjemných věcí. Přemýšlela jsem nad tím, jak to vlastně mám… Prožila jsem mnoho vztahů plných přetvářky a strachu. Když se mi rozpadlo mé, navenek bezproblémové, manželství, rozhodla jsem se, že budu žít otevřeně a upřímně. Žít tak, jako by se na mě někdo díval…
Dokážete si představit, jakou proměnou by prošlo mnoho napovrch ideálních vztahů, které venku působí idylicky a doma za zavřenými dveřmi probíhá tyranie, ponižování, psychický teror, mnohde i násilí, jak by se tyto vztahy přetvořily? Nikdo by si přece nepřál, ať je viděn, když ubližuje… Snažil by se polepšit a změnit. Lidé by sami chtěli na sobě pracovat a rozvíjet láskyplné vztahy. To se bohužel nestane…
Proto tak žiji. Stále s dohledem. �� Jako by někdo stále hlídal správnost a laskavost mých rozhodnutí. Žít tak, abych se za sebe nemusela stydět. Ne před ostatními, ale sama před sebou… Prožila jsem spoustu zlého, jako mnoho z vás, ale tím, že mi píšete a dáváte zpětnou vazbu, jak vám ten nebo onen článek pomohl, vidím další smysl v tom být upřímná a nic neskrývat.
Jsou dny, kdy jsem na sebe hrdá a usínám klidným spánkem a jsou dny, kdy bych zalezla někam pod zem a zůstala tam alespoň týden, aby se na mou chybu zapomnělo…
Jsem stále hledající, jako většina z nás, ale pokaždé, když se mi to podaří a dokážu být upřímná, pravdivá a laskavá jak k sobě, tak k ostatním, začnou se dít malé zázraky a situace, které se mi dřív zdály těžké a složité, v těchto chvílích uvědomění řeším rychlostí blesku a bez ztráty kytičky.
Zkuste si zjednodušit život a buďte upřímní…
Krásné dny v lásce a pravdě.
A kdykoliv se vám to nepovede, tak nezoufejte, to se před vámi jen objevily nové dveře, které třeba otevřít a udělat si pořádek ve svém srdci a svých postojích. Není třeba se obviňovat, ani se trápit…
My lidé jsme tvorové omylní a jak už říká staré přísloví: „Chybami se člověk učí“ ��
Jaké máte zkušenosti s upřímností vy?

Často se mě ptáte, jak být více v ženské energii, jak být více ženami.
Energie ženy je ukrytá v pánvi a bocích. Ženská energie se hromadí zvláště v děloze. Muži takový orgán nemají. Sílu Země si berou od ženy. Jestliže si žena obléká kalhoty, uzavírá kanál spojení se Zemí, blokuje pohyb energie a svou posvátnou schránu tak nechává prázdnou. Nemá se pak o co s mužem podělit. Přitom ženská energie, o niž se žena s mužem rozdělí, dělá muže rozvážnějším, klidnějším, stálejším a orientuje ho k tvůrčí práci.
Když si žena oblékne pěkné šaty nebo sukni, cítí každá žena, jak se mění její stav, jak se probouzí její ženská energie, jak přitahuje pohledy mužů, kteří dávají přednost pohledu na ženu v šatech před ženou v kalhotách, i kdyby byly sebevíc trendy.
Důležitý význam má tvar a délka sukně. Sukně dlouhá až k zemi pomáhá ženě vstřebávat a uchovávat sílu Země. Široký lem sukně, který se pohupuje a točí při pohybu, vytváří torzní pole posilující sílu Země. Navíc je okraj sukně svérázným ochranným kruhem. Chrání ženská sexuální centra. Jejich správná funkce odpovídá za zdraví reprodukčních orgánů a jejich normální funkci.
Dlouhá široká sukně ženě pomáhá udržovat čistotu, nevinnost, bezúhonnost, chrání ji před nevhodnými pohledy, které dokážou probít spodní čakry, a způsobit tak únik sexuální energie, ztrátu ženské přitažlivosti a životní síly. V důsledku toho žena energeticky chudne, nemá co předat svému muži a ztrácí pro něj přitažlivost.
Muži zbavení ženské lásky a laskavosti a tím i síly Země se stávají hrubými, krutými a agresivními. Žena oblékající kalhoty sytí a upevňuje svého ducha mužským způsobem. S mužem jedná rovněž mužským způsobem. V éteru dochází k narušení výměny energií, ve fyzických projevech se objevují nemoci, hádky, neporozumění.
Mnohé moderní ženy dávají nošení kalhot přednost, protože je to pohodlné, stylové, moderní a praktické. Jistěže v džínsách je daleko snazší vykonávat mužskou práci: tahat těžké věci, rychle a obratně se pohybovat apod. Šaty nebo sukně se stávají jakousi brzdou. Přitom právě ony jsou pro ženu požehnáním, protože jim přinášejí harmonii, klid a pokoj. Skutečnou ženu ani nenapadne tahat těžká břemena nebo dělat těžkou práci. Počká na muže, který jí nedokáže pomoc odmítnout.
www.sandraliving.cz

Stydět se za sebe, za svá osudová rozhodnutí v minulosti, za svou duši, nebo tělo, znamená postrádat lásku k sobě.

Pokud nemáš rád/a sám/sama sebe, nedokážeš se otevřít, a opravdově milovat ty, na kterých ti záleží. Je to patový stav. Strnulost duše. A to velmi vyčerpává, přešlapuješ na místě a nemůžeš prožívat to, co prožívat potřebuješ, aby tvá duše pochopila. Nečekej na podněty lásky k sobě zvenčí. Buduj se sebou úplně nový vztah, jako by ses poprvé zamiloval/a a viděl/a tu bytost, kterou jsi a vždy jsi byl/a, úplně novýma očima. Je tak krásná, úžasná a jedinečná. S novým vztahem k sobě začni hned teď, už na nic nečekej, neboť lepší příležitost, než teď, nikdy nenastane.

Dnes si dovoluj s plným vědomím od-pustit sám/sama sobě, protože ti jakýkoli pocit viny v životě neslouží k žádnému dobrému účelu, ale nutí tě stát strnule na jednom místě. S pocitem viny nevychovávej ani své děti, neřeš, kde jsi kdy udělal/a nějakou chybu, protože se přešlapováním v minulosti okrádáš o přítomný okamžik se svými dětmi (i dospělými) právě teď. Sebe i je. Miluj tu bytost, kterou ses stal/a a přijmi, že všechno, co se kdy v tvém životě stalo, je tvou součástí, kterou není třeba měnit. Ani tebe není třeba měnit. Jediné, co dnes měníš, je úhel pohledu, jakým se na sebe díváš, jak o sobě přemýšlíš a jak na základě toho jednáš. Zda jdeš ještě proti sobě, za něco se trestáš, nebo zda již kráčíš vědomě se sebou samým v harmonii a bezpodmínečném přijetí. Začni se na sebe dívat očima lásky a přijetí, každý den se zastav a řekni si několik laskavých vět.

Zasloužíš si laskavost jen tím, že jsi.
Ty nejsi ta myšlenka, která se ti vkrádá každý den do mysli a oslabuje tvé sebe-vědomí. Ty nejsi ta emoce, která tě proměňuje. Ty jsi podstata, na které není, co měnit. Proto přestaň měnit sebe sama a vyměň jen oči, které se dívají nesprávným směrem, uši, které nenaslouchají sobě, ale druhým.
Konec s obviňováním, souzením, krititikou sebe sama.
Konec s touhou změnit sebe, svou podstatu, pro podmínečné přijetí.
Jsi v naprostém pořádku.

A pusť si tuto píseň, jako bys jí zpíval/a sám/sama sobě. Vidět se poprvé očima lásky znamená vidět svou skutečnou podstatu a energii - je to jako vrátit se domů k někomu, kdo tě skutečně zná, kdo s tebou vše prožíval, každý den - jsi to ty.
https://www.youtube.com/watch?v=I4upTPDuHC8

Shumavan